Dvě dámy, dvě violoncella, dva hlasy, hudba z pavoučích vláken.Intimní muzika plná emocí, osobité poetiky, křehké dynamiky a bohatého výrazu. Nové album Winna.
Na podzim roku 2000 se na české hudební scéně objevil nový fenomén, violoncellové duo Tara Fuki. Tvoří jej zpívající violoncellistky Andrea Konstankiewiczová (hrála mj. v kapele BOO nebo hudebně-taneční formaci Rale) a Dorota Barová. Ta v současné době paralelně s Tara Fuki vystupuje s kapelami Vertigo, Baterky, s improvizačním akustickým duem Tellemarkk a také s DoMa Ensemble a Kuzmich Orchestra.
tarafuki.eu
Hudba Tara Fuki je naprosto svébytná, své kořeny má ve společných improvizacích, které jsou postupně hlouběji propracovávány. Je to hudba křehce dynamická, výrazově velmi bohatá, obohacená o otisky různých hudebních stylů s příchutí dálek. Ve své hudbě i textech se Tara Fuki nechaly inspirovat poetikou nocí a snů, které chápou jako extrakt podvědomí. „Neboť,“ jak říká Andrea Konstankiewiczová, „to, co se v nás odehrává v noci, je úplně jiné a mnohdy i pravdivější než to, co vnímáme ve dne.“ Stejně jako sny, dokáže jejich hudba něžně hladit a konejšit, ale také bolet svou naléhavostí.
Obě violoncellistky a zpěvačky pocházejí ze severní Moravy, z regionu, kde se polština mísí s češtinou. Není proto divu, že přirozený tok tajemné a měkké hudby ideálně doplňují právě polské texty Doroty Barové. Zvuk polštiny v intervalech dvou ženských hlasů za podpory páru violoncell anebo dalších akustických, často i exotických nástrojů, vytváří spolu se snovou až esoterickou atmosférou Tara Fuki jeden kompaktní celek.
Hudební styl Tara Fuki se vymyká jakémukoli přímočarému zařazení, ale zcela jistě prahne po komunikaci s vnímavým a otevřeným posluchačem. Jejich skladby nejsou ani tak o slovu, i když velmi poetickém, jako spíše o pocitu, o atmosféře, náladě, o snaze postihnout nezachytitelný okamžik plynutí času. A o to se obě zpívající violoncellistky snaží po svém a naprosto věrohodně. Nevšední autorské písně Tara Fuki jsou většinou vystavěny na výrazném rytmickém motivu v pizzicatu, často ani neměnícím svou harmonii. Hra bez smyčce je pro duo typická a dodává jejich skladbám zvláštní, osobitou barvu. Užití melodické polštiny v převážné většině kompozic skladbám propůjčuje další kouzlo. Tara Fuki používají ale také francouzštinu, češtinu a vlastní jazyk „tarafuki“.
Tara Fuki vydaly doposud čtyři autorská alba. Paté řadové album dua nazvané Winna vychází právě v těchto dnech.
kultura.idnes.cz-tara-fuki-04m-/hudba.aspx?c=A141105_123817_hudba_ob