Xavier Baumaxa

je buránek regionálního charakteru, se stále větším geografickým a mezigeneračním přesahem. Své písně skládá zpravidla při různých rytmických činnostech jako je: sekání dříví, máchání křovinořezem, chůze v terénu, plavání kraulem či naznak, zatloukání hřebíků hundrtfýrcych – stovek, natírání plotu tixotropní lazurou, kopání ilegálních trativodů, přejíždění středové dálniční přerušované čáry a to hlavně v noci, cvakání zuby po přejetí dvojité nepřerušované čáry a to hlavně nad ránem, v neposlední řadě také poslouchání praskotu krbu, které je však arytmické, takže je to sporné…