Chantel McGregor (UK)

Představte si techniku a tón, jako má Robin Trower, cit jako Bonnie Raitt, vliv Jimi Hendrixe, energii jako Joe Bonamassa a intensitu jako Walter Trout, to vše v jednom. Chantel je ve své vlasti považována za jednoho z nejvýraznějších rock bluesových kytaristů. Prezentuje hudbu pro novou generaci hranou hudebnicí, které byla do vínku dána bezmezná virtuosita opepřená buřičskou kytarou a olemovaná chvilkami duševní pohody, elegance a ladnosti. V současné době Chantel připravuje svoje druhé album. (převzato z klubnarampe.cz)

Kdyby měla tahle dívenka na hlavě zaječí ouška a netřímala v ruce kytaru, řekli byste, že vypadla z titulní stránky Playboye. Platinové blond háro, šatičky takřka plesové, zasněný výraz - prostě perfektní mladá dáma.

Jenže tahle panenka Barbie smaží bravurně ty nejlepší bluesové licky a přitom vypadá, jakoby se právě jen tak koketně procházela kolem. Dlouhé brvy mrkající nad očima nevinné laně ostře kontrastují s impozantními zvuky, které ždímá ze své kytary. I její zpěv je velmi vyzrálý, s bezvadným frázováním, ač bývá někdy opomíjen. Když si na jejím webu prohlédnete recenze v sekci Press, uvidíte jen samou chválu a superlativy - osobitý zvuk i tón, precizní a neuvěřitelně uvolněný styl, vynikající smysl pro dynamiku, fantastická sóla se strhujícím vyvrcholením...

Všechno je improvizace a žádné sólo, kromě stěžejních figur, neuslyšíte nikdy dvakrát. Umí navázat kontakt s posluchači, možná také díky svému odzbrojujícímu holčičímu chichotání. Objevila se po boku hvězd, jako je americký “guitar hero” Joe Bonamassa (takový její guru) a sestra Johna Bonhama Deborah.

Už jako malé robě si uvědomila, že když vezme do ruky kytaru, tak vzbudí pozornost - hlavně svého otce, jemuž ten nástroj patřil. Takže bylo nevyhnutelné opatřit pro ni její vlastní kytaru a dostala ji ve věku tří let. Samozřejmě nejdříve tu akustickou a poloviční. Opravdu učit se na ni začala až v sedmi, ale brzy přišla na to, že elektrická kytara má nejen užší a pro malé ručky pohodlnější krk, a tím pádem dohmat, ale také že vyrábí mnohem větší hluk. Po mnoha hodinách výuky a rámusu se v osmi letech stala nejmladší žákyní Rockschool, kde objevila další novinku - pokud chcete opravdu zaujmout, měli byste u hraní i zpívat! Rok se sešel s ro(c)kem, a ve dvanácti už se účastnila proslulých jam sessions v Melbourne Hotelu v rodném Bradfordu. Kolegové hudebníci jí fandili a podporovali její úsilí, a s jejich pomocí se brzy vypracovala v neuvěřitelnou rockovou a bluesovou muzikantku. Získala nálepku zázračného dítěte a zájem nahrávacích společností na sebe nedal dlouho čekat. Bylo jí však řečeno jejich A & R ředitelem, že sice skvěle zpívá, ale dívky přece takhle na kytaru nehrají! Proto jí doporučil změnit styl, už z toho důvodu, aby “neděsila chlapce”. Jenže tvrdě narazil - Chantel si pevně stála za svým.

“Je to jejich problém! Já se měnit nebudu!” prohlásila a brzy na to už vystupovala ve státní televizi a v různých rádiích.

Setkání se dvěma renomovanými producenty ji pak načas přesměrovalo od živého hraní k nahrávání a skládání muziky. Nevystupovala téměř čtyři roky, protože - jak známo - když se do něčeho vloží právníci, všechno dokážou postavit na hlavu!

Po složení maturitní zkoušky v tzv. A-levelu chtěla jít na univerzitu, ale bylo jí řečeno, že tato úroveň je pro přijetí nedostačující. Přihlásila se tedy na světově proslulou konzervatoř v Leedsu (Leeds College of Music for a BTEC in Popular Music), kde dostala cenu za vynikající hudební mistrovství (Prize for Outstanding Musicianship for 2006/7), a kterou absolvovala se stoprocentním prospěchem jako vůbec první student v historii této školy. Promovala s vyznamenáním v roce 2009.